Daniel STREJC
Člen Výkonné rady
CFO
Narodil jsem se roku 1983 v Plzni. Po ukončení Gymnázia Luďka Pika v Plzni jsem nastoupil na studia mezinárodního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Magisterské studium jsem absolvoval ve Francii na Université des Sciences et Technologies de Lille a v Belgii Universiteit Antwerpen a zakončil diplomovou prací na téma „Měnová politika a Evropská centrální banka“. Po studiích se mé kroky vydaly do světa financí. Aktuálně pracuji v bankovnictví na pozici bankéře pro korporátní klienty.
Osobně jsem přesvědčen o přínosu přijetí Eura v Česku. Proto mne nenechává chladným fakt, že po 16 letech od vstupu ČR do EU nepoužíváme společnou měnu. Stopku směrem k euru v Česku vystavil euroskeptik Václav Klaus a od té doby politická garnitura naprosto rezignovala na téma euro i s ohledem na nálady veřejnosti v období krize 2008 - 2009, které se táhnou do současnosti. Prostě nemá politickou odvahu vysvětlovat veřejnosti téma, které nemá popularitu.
Vzdání se měnové politiky nevidím jako zásadní nevýhodu. Politici bohužel podporují pocit v naší společnosti, že při krizi bude česká koruna neohroženým ostrůvkem na evropském a světovém trhu a že zachováním schopnosti intervenovat pro českou korunu ČNB zachrání bohatství Čechů. Není tomu tak. Důkazem toho byl rok 2020, kdy krize COVID19 zastihla celý svět. Česká koruna v té době silně oslabovala vůči euru a růst cen byl v průběhu roku u nás nejvyšší (spolu s dalšími zeměmi, které nemají euro) v rámci celé EU.
Pro Česko je zásadní se soustředit na zvýšení naší konkurenceschopnosti nikoliv umělým zlevňováním exportu, ale investicemi do vzdělání, vychovávání „mozků“ a podhoubí výzkumu a vývoje, svojí inovativností a v konečném výsledku zvyšováním naší produktivity práce. Nesmíme se spokojit s prostou schopností devalvovat svoji měnu jen proto, abychom prodali levněji české výrobky a zůstat „levnou montovnou“ pro Německo jako do teď.
Jako velký přínos pro naši ekonomiku v dobách krizí vidím být součástí silného celku jak z pohledu ekonomického, tak měnového, jakým je Eurozóna. Jako bankéř vím, že kurzová rizika jsou pro české firmy značná a že enormní náklady na jejich krytí vzrůstají v době nestabilního kurzu koruny. Je nutné si uvědomit, že český export do EU tvoří téměř 70% našeho HDP. To znamená, že většina zaměstnanců u nás pracují ve firmách, které jsou závislé na vývozu do EU, zejména Německa. A ti si určitě přejí, aby jejich firma byla stabilní a silná.
Také nesouhlasím s argumentem ztráty suverenity po přijetí eura. Naopak svoji suverenitu a možnost obhajovat své zájmy a formovat společný trh a měnovou politiku EU posílíme, pokud budeme součástí i Eurozóny a naši volení zástupci budou sedět u stolu při rozhodování, nikoliv za dveřmi jako nyní.
Rád ve vlastním volnu přispěji činností ve spolku „Euro v Česku“ pro opětovné nastartování seriózní debaty jak mezi politiky, odbornou a širokou veřejností. Cílem je vyvrátit mýty a nepravdy ohledně eura, které kolují mezi lidmi. Všem nám jde přece o jedno... mít se u nás lépe.