Kdy Česko přijme euro? Vláda jde krůček po krůčku k plnění maastrichtských kritérií. Země bude připravená k přijetí eura, pak už bude na nás, jestli k tomu přistoupíme, říká Jan Farský.
Stejně jako ve vztazích platí, že tlak vyvolává protitlak (pravděpodobně znáte sami), tak ani euro nemá být podle Jana Farského prosazováno příliš „na sílu“. České republice by se přijetí eura vyplatilo (o tom podrobněji dále), ovšem předchozím politickým reprezentacím se ale podařilo vybudovat takový odpor, že je pro euro až nebezpečné ho protlačovat násilím. Největší kus práce proto nespočívá ani tak v ekonomických ukazatelích, jako spíš v debatě s občany a trpělivém vysvětlování.
Ačkoli se Česko k přijetí eura zavázalo, ale stále ho nemá, závazky stále dodržuje - jednoduše protože nikde není uvedený termín, na což hřeší česká vláda. „My jsme zatím nedokázali vysvětlit, proč je euro dobře, a dokud to nedokážeme, tak argument smlouvami a závazky je nebezpečný v tom, že by se mohl obrátit proti euru,“ vysvětluje Farský. Doplňuje, že STAN dlouhodobě přijetí eura podporuje, protože je to výhodné pro byznys, pro občany i pro stát. Proti racionálním argumentům však stojí emoční tlak, že přijdeme o naši českou měnu. Jenomže koruna je zkrátka příliš drahý symbol. Dnes jsme plně závislí na eurozóně, ale protože v ní nejsme, musíme přijímat rozhodnutí jiných, a tím oslabujeme naši suverenitu – byť to může znít paradoxně. „S eurem budeme suverénnější zemí než bez eura,“ shrnuje Farský.
Prvním krokem k euru je přijetí do ERM II. Taky je to pro vás jen náhodný shluk znaků bez jasného významu? Farský vysvětluje, že se jedná o jakýsi předpokoj; v tomto stabilizačním prostoru musíme strávit dva roky. Do této fáze jsme ještě ani nevykročili, zatím pro to není politická vůle. Přesto se v programovém prohlášení vláda zavázala směřovat k maastrichtským kritériím, což jinými slovy znamená zdravé rozpočty – které koneckonců chceme i bez ohledu na euro. Tento cíl sleduje konsolidace veřejných financí, která se zatím nějak daří a směřuje správným směrem. Farský přesto vyslovuje domněnku, že současná vláda žádný reálný krok neudělá – i v koalici je totiž stále dostatek členů, kteří jej mají sílu zablokovat. Kdyby vláda byla jednotná, i impulz České národní bance by se dal vytvořit daleko silněji. Ovšem ani premiér není schopen jasně říct, že přijetí eura je strategický zájem Česka. Vždyť jsme nedokázali naplnit ani funkci koordinátora pro euro. Vláda ho asi znovujmenuje, ale euro je v koalici natolik dělící téma, že kvůli zachování jednotnosti se začne řešit až po eurovolbách.
Co nám ale euro může přinést? Farský vyjmenovává: snížení nákladů na obsluhu státního dluhu (i pár procent by znamenalo desítky miliard). Růst HDP o půl procenta, tzn. další desítky miliard (v každém státě, který je nám podobný a vstupoval do eurozóny, tomu tak bylo). Firmy by se nemusely zajišťovat před rizikovými výkyvy. Opravdu je potřeba pokračovat? Odhadem je to až 80 mld., které necháváme ležet vniveč. A ne že by se nám nehodily.
Všechno zlé je k něčemu dobré (další moudro, které jste si už asi ověřili v praxi) - nezvládli jsme inflaci, pořád patříme k nejhorším v Evropě, drahé hypotéky či zdražování vnímáme všichni. To ovšem přispívá k širší debatě o euru, protože začíná být zjevné, že koruna neznamená bezpečný přístav a stabilitu. Farský argumentuje: „S eurem budeme bohatší, budeme mít stabilnější pracovní místa, budeme mít víc investic, stát bude mít víc peněz na školství či zdravotnictví. Můžete mít levnější hypotéky i cenovou transparentnost - Česko přestane být předraženým ostrovem ve střední Evropě, protože eurová cenovka je srovnatelná ve všech státech a obchodní řetězce se už z odlišných cen nevylžou.“
Ale moc se netěšte. Vstup do ERM2 bude nejspíš až na příští vládě; Niedermayer, kterého si Farský cení coby skutečného experta, odhaduje reálný termín na rok 2030. „Nezáleží na tom, jestli bychom to zvládli o měsíc dřív, ale pojďme mít ten cíl,“ říká Farský. Doplňuje, že je třeba mít alespoň 40% podporu eura, jinak by ani příští vláda proces přijetí neposunula. STAN jako jeden z kroků k celospolečenské debatě uspořádal mezinárodní setkání, aby občané zemí eurozóny sdíleli svoje zkušenosti s přijetím eura – závěr by se dal shrnout jednoduše: emoce jsou proti euro, data jsou pro euro. Ve všech státech po pár letech podpora eura vzrostla z cca 50 % na cca 70 %.
Jiná měna by nepředstavovala ani praktickou komplikaci. Zanedlouho vláda může říct: vždyť už to stejně všichni používáme. Třeba když Češi vyjedou do Chorvatska a vidí, jak je to vlastně pohodlné. Když jim i zaměstnavatelé začnou říkat: máme nižší zisk, tedy vy máte nižší mzdy; platíme poplatky za převod, raději bychom to dali vám. „Možná vláda nechce být tvrdou, ona koriguje, ale nechává plynout. Jde krůček po krůčku k plnění maastrichtských kritérií. Země bude připravená k přijetí eura, pak už bude na nás, jestli k tomu přistoupíme. Země potřebuje vizi, ale jednotící, ne dělící. A euro je pořád ještě příliš dělící,“ uvažuje Farský. Někdy je zkrátka pomalejší a jistější cesta ta, která nakonec skutečně vede k cíli.
Článek vznikl na podkladě rozhovoru s Janem Farským, místopředsedou hnutí STAN, ze 7. 11. 2023. Odkaz na celý rozhovor zde.
Comments